Tam, kde talent potkává dřinu. Tři příběhy z packého fotbalu

Každý fotbalový talent má svůj začátek. Někdo poprvé kopne do míče sotva se naučí běhat, jiný svou cestu najde o něco později. Jedno ale mají společné – za každým úspěchem stojí stovky hodin tréninků, podpora rodiny a chuť nikdy se nepřestat zlepšovat.

V 1. FK Nová Paka vyrůstá řada šikovných fotbalistů. Dnes bychom vám chtěli představit tři z nich. Každý píše svůj vlastní příběh, ale všechny spojuje jedno – sny, které začaly na našem hřišti.

Matyáš Hujer – když se z brankáře stane kapitán

Kdybyste se Matyáše Hujera zeptali před několika lety, jaký sport bude jednou dělat, možná by sám nevěděl. Kolo, tenis, lyže, florbal, stolní tenis nebo plavání – sport byl součástí jeho života odjakživa. Pak ale přišlo rozhodnutí, které změnilo všechno. „Já chci hrát fotbal.“

Do našeho klubu přišel v roce 2019 a první zápasy odchytal jako brankář. Dokonce se mu podařilo vstřelit i gól. Jenže časem se přesunul do pole a ukázalo se, že právě tam je jeho místo. Každá další sezóna byla krokem vpřed. Z opory žákovských týmů se stal pravidelný člen okresních i krajských výběrů, už jako patnáctiletý nastoupil za naše muže v I. B třídě a zároveň sbíral zkušenosti v dorostu.

Dnes nosí kapitánskou pásku týmu U19 a patří mezi lídry obrany. Letošní sezóna mu přinesla i jeden mimořádný okamžik. S výběrem Královéhradeckého kraje vyhrál celostátní Pohár Josefa Šurkala U17. Krásná odměna za cestu, která začala jednou jednoduchou větou: „Já chci hrát fotbal.“

Denis Hradecký – klid, který dodává jistotu celému týmu

Brankářem se možná Denis Hradecký stal dřív, než si to vůbec uvědomil. V rodině totiž navázal na dědu i tátu. Přesto jeho první fotbalové krůčky vedly do pole, kde stihl nastřílet dvanáct branek. Branka ho ale přitahovala mnohem víc.

Začátky nebyly jednoduché. Každý mladý brankář si musí projít zápasy, na které by nejraději zapomněl. Denis to nevzdal. Právě naopak. Každý trénink ho posouval dál. Nejprve přišla ocenění pro nejlepšího brankáře na turnajích v Hradci Králové a Jilemnici. Potom přezdívky od trenérů. Nejprve „GIGI“, později „Ledově klidný“. A kdo Denise někdy viděl chytat, ví proč. Ani ve vypjatých chvílích neztrácí rozvahu.

Aby se zlepšoval ještě rychleji, začal kromě tréninků v Nové Pace dojíždět také na brankářskou akademii v Přepeřích, kde pracoval pod vedením ligových trenérů. Jeho výkony pravidelně potvrzoval i ve výběrech OFS Jičín. Letos pomohl týmu ke druhému místu v krajské soutěži a po finálovém utkání sklidil uznání i od trenérů a fotbalových funkcionářů.

Jeho výkonnost neušla pozornosti ani větším klubům. O Denise projevily zájem FK Viktoria Žižkov i 1. FK Mladá Boleslav. Denis ale ukázal, že má priority jasně srovnané. Společně s rodinou se domluvili, že chce v klidu dokončit poslední ročník základní školy a případný odchod do velkého klubu nechají až na další rok. Je to rozhodnutí, které zaslouží respekt.

Pro náš klub i celou Novou Paku je to zároveň skvělá vizitka, že i z malého města vede cesta za velkým fotbalem.

Anežka Řeháková – „raketa“ z paky mířící až do reprezentace 

Ještě nedávno běhala po našem hřišti stejně jako ostatní děti. Dnes patří mezi největší talenty dívčí akademie FC Slovan Liberec. O Anežce Řehákové jsme psali už v minulém článku https://fotbalnp.cz/tam-kde-zacinaji-velke-sny-mladez. Od té doby ale udělala další velký krok. Přestože je stále věkem starší žákyní, pravidelně se připravuje s dorostenkami.

Trenéři ji popisují jako moderní křídelnici s mimořádnou rychlostí a přímočarostí. “Je to rychlonohý expres” říká její trenér z Liberce. Obránkyním nedává mnoho času na přemýšlení. Když dostane prostor, bývá velmi těžké ji zastavit.

Stejně často ale mluví o něčem jiném – o obrovské podpoře její rodiny. Právě ta jí vytváří podmínky, aby se mohla naplno věnovat fotbalu a neustále se posouvala dál. Další metou je reprezentace České republiky v kategorii WU15. Podle trenérů je to krok, který má Anežka svými výkony na dosah.

Pro nás v Nové Pace je její příběh především připomínkou, že i na našem hřišti mohou vyrůstat hráči a hráčky, kteří jednou budou reprezentovat Českou republiku.

Každý velký příběh začíná prvním tréninkem

Matyáš. Denis. Anežka. Tři jména. Tři různé cesty. Jeden společný začátek. 

Každý z nich ukazuje, že talent je jen první krok. Bez píle, podpory rodiny, práce trenérů a chuti neustále se zlepšovat by žádný z těchto příběhů nevznikl.

Právě proto má mládežnický fotbal takový smysl. Nejde jen o góly, medaile nebo přestupy do větších klubů. Jde o to dát dětem prostředí, ve kterém mohou růst. A kdo ví. Možná právě teď běhá po našem hřišti další kluk nebo holka, o kterých budeme za pár let psát podobný příběh.

Lukáš Štampoch